Začátek v konci
Začátek v konci
Kolik smutku vejde se
do jedné slzy?
Vyletěla duše k bílým oblakům.
Slunko stále svítí jakoby nic,
živé nitky skryté zastřeným zrakům.
Nebylo to brzy?
V tichu ptát se netřeba víc.
Za zástěnou ukryta malá dvířka,
v klíčové dírce starý klíč
a pak jen cesta dlouhá,
kolem hvězdný prach,
je to jen chvilka pouhá,
kdy překročen je práh.
Světlo se s duší laská,
spadla těžká maska,
tíha pozemská je pryč,
v srdci záchvěv,
to nesmrtelná láska.
Komentáře (20)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
ano, kolik jen smutku člověk unese? a opět krásný a citlivý text*
18.12.2023 20:25:14 | Sonador
.....Tedy,jak ve Tvých verších mi rezonuje.....tedy ze smutků Láska....Ji.
19.12.2023 08:04:47 | jitoush
I já děkuji, svou poezií oblažilas mou duši.)Kéž i tobě samé byla k užitku...
24.05.2014 14:22:42 | Inna M.
a duše lehká jako pírko?
23.05.2014 16:26:21 | básněnka
...myslím,že ano,jako malé běloučké pírko,s kterým si vánek pohrává,
ono klesá a letí vzhůru ,stále se pohybuje,vznáší se.....Ji.
23.05.2014 21:09:01 | jitoush
A tak dobře no..fakt jsem si dnes něco podobného dneskaj i potřebovala přečíst chjo
23.05.2014 13:40:23 | xoxoxo
Upřímné, slova pak přišla sama, viď?
23.05.2014 08:58:47 | Pamína
....Máš pravdu,nějak to ze mě vypadlo skoro samo.Není to pravidlem,
asi záleží na síle prožitku,na tom,jaké stopy to zanechá....poezie
to vyrovnává....jako když z písku vytvoříš mandalu....a pak ji zase
hrabičkami vyrovnáš ve volnou plochu....vznik a zánik....Ji.
23.05.2014 21:00:30 | jitoush
Neuměl jsem to vyjádřit, ale Robin našel tu správnou strunu - ten smutek je takový vroucně něžný... Dokáže se přivinout a pohladit - nejen tam někde...
22.05.2014 22:27:18 | Amonasr