První oběť

Unavený modrý oči

čekají jen, až to skončí

zítra zhasí její vzdor

ona není boží tvor...

Pláče tiše, je tak sama

obelhaná a zklamaná

že ji nikdo neměl rád

soudce nemusel se ptát.

Neměla už žádnou šanci,

nikdy si už nezatančí

už nespatří rosu ranní

zabijí ji za svítání.

Vlasy smutně ucourané

prosby šeptá, jsou však marné

bojí se, schoulená v klubíčku

Bože, tak zachraň tu holčičku!

Nenech ji uhořet na hranici

vždyť je to ještě mládě snící...

Prosím, než Tě odeženou

vem ji k sobě, vyděšenou...

Lidé chtiví krve čisté

nos nahoru sebejistě

budou k ránu zklamaní

odešla chudinka bez ptaní.

Teď už ji nic nebolí

dělejte s ní cokoliv

ani dospět nestačila

plavovláska, malá víla...

Prý po krvi nelačníte

kterou další umučíte?

Že prý je v nich magie?

Vždyť nevíte, co to je!

To jen lidská krutost zlá

kterou nikdo nepřizná

zemřou stovky děvčátek

tohle byl jen počátek.