Hon

V kraji za kopci, za řekami,

za mořem na ostrově tom,

kde tráva se pyšní pomněnkami,

kde s podzimem přichází hon.

Když lesy ty březové z rána

v mlhu se obléknou a jak

píseň něžnou kapička chladná

pěje, vždyť ví, co přijde pak.

Když poslední v lesíku cáry

obejmou zrzavou lišku,

ozve se štěkot psů a z dály

na koni pán, v ruce má pušku.

Zmizela tichá mlhy píseň,

honci troubí a pod kopyty

koní naděje mizí, zbývá jen tíseň,

mísí se s prachem a stíhá ty,

kdož vinni jsou, že na svět přišli

jako nevinní.