Dopis pro Fanny

chromý akrobat líbá svou smrt 

na přivítanou, když stoupne na lano

ona jak děvče studem zapýří se

moc dobře ví, že má už vyhráno

 

tvary tvých rukou hladí křehký papír

kdosi se tiskne k mřížím ticha

ztracený v hlubinách tichých ozvěn

nesní, nepláče a nedýchá

 

neodvracej se, záře tvých jasných očí

mě musí vést, půjdu-li někdy zpět

cestou, jíž v samém konci zdobí

rtů tvých rudý a sladce něžný květ

 

jestli se nevrátím, nastav svou tvář

paprskům svítání příštích dnů

a věz, že každý z nich miluje tě

láskou jakou já k tobě lnu

 

sbohem, vílo mých šťastných dnů

zoufalý, nemocen nemám více sil

udržet pero v ruce roztřesené

neb smrt se vkrádá do mých žil