Moc je té bolesti
očima přetéká – nejde to zastavit, ani s tím hnout.
Kde je ta minulost,
vše co jsi měla a na co se šlo vždycky spolehnout..?
Jen otázky
zbyly tu, bez odpovědí, hlavu ti teď pletou.
Co říct jen?
Nedá vyjádřit se žádnou správnou větou...
Ty slzy...
Víc jich je, než kapek vody v moři.
Já vím,
city jsou houpačka a teď se v tobě bouří.
Soničko...
Kéž bych mohla dělat víc...
Nikdo
teď nezmění na tom už nic...
Tak alespoň
tu pro tebe vždycky budu...