Smrt v řece plné slz

Pohled na město, světla pouličních lamp

Vyvolávající nostalgii vzpomínek

Hodit do řeky kamínek – padá.

Padá volně jako slzy,

S nimiž se cítím o něco blíž

Ke dnům řeky a jsem tak nebi výš.

Proto jsou také moře slané,

Neboť řeky pohlcují naše kapky smutku

Zdají se pak menší, bezvýznamné

A v perlorodkách přemění se v šperk

Ano, bílé perly – toť zkamenělé slzy jen.

Stojím na mostě a zvažuji, kam ukrýt své slzy

Smyje je řeka? A padám. Padám jako ten kamínek

Jen těžší o nějaký ten morální stupínek.

Ruce, nohy, břicho zohyzděné

Krev plave na hladině…

Řeko, prosím, přeměň v nádech azurový barvu mé tváře

Utiš steny, zmírni bití srdce

Řeko, prosím, odnes slanou pachuť do moře kam plyneš

a řeka křičí: „Zhyneš, duše, zhyneš!