Slepým ulicím někdo ukradl oči
a někdo další jakoby zpíval ukolébavku
všem unaveným uštvaným láskám
hodiny zívají s neslušně otevřenými ústy
a vteřiny se loudají jako ten chlap vonící po alkoholu
a zdánlivé svobodě.
Listy jsou tak bláznivě zamilované do chodníků
když se se spokojeným vzdechem oddávají pádům do náruče
která je studená a bez empatie
jako cizí postel ve které dennodenně uléháš v objetí
naprosto anonymní peřiny.
Je to skoro jako by někdo hrál requiem
na klávesy tvých prstů
zatímco spíš.
A já se toulám po ulicích bez očí
lucerna plive světlo a někdo zpívá ukolébavku
všem kteří usínají osamoceně.
Snažíš se mě rozplakat, jo? Se ti to celkem daří :-) Moc pěkné.
05.10.2014 20:56:49 | Johny65
Vtiskla se do momentálního rozpoložení.
Třebaže normálně tvé slovní obraty a básnická klišé v podobě requiemů a akordů v moll, nějaké metaforky a tak dál, moc nemusím, poslední dobou se mi líbíš.
A teď si přijdu trochu hloupě, že něco takového píšu. Je to hlavně o tom pocitu. Který z toho někdy mám. A někdy zase ne. Dnes ano.
04.10.2014 23:42:42 | Kaitlynn
Eli, co by tě potěšilo?
04.10.2014 23:09:31 | Malá mořská víla
Potěšilo? Těžko říct... I když, náročná nejsem...
04.10.2014 23:10:51 | Elisa K.
Jsem také máma kočičí. Podařilo se mi jednu anorektickou číču zachránit i s dvěma koťaty.Ulicím to asi zrak nevrátí protože mi řádí na dvoře, ale třeba tě to potěší.Má nejmladší má 17 jste skoro stejně staré.:-)
04.10.2014 23:16:57 | Malá mořská víla