Po proudu kolejí až k řece nádechu

Nebohý říjen se choulí na zastávce

opodál už týden staré noviny na vratkých nohou

se kolébají do rytmu větru.

Netuším kdy jede další vlak odnikud do nikam

a tak chodím tam a zpátky po perónu

kolem mě nespočet vlaků s tisíci osudy

a v kavárně na náměstí se nudí prázdné hrníčky.

Taky nemáte kam jít?

přišlo pod hodiny unavené září a společně jsme naslouchali

oddechování kolejí.