Z okna ven

Důvěra mi
vystřelila z těla
chtěla jsem ji zpátky
chytala ji do sítí
ale propadala se
jako já
dolů, dolů, dolů ...

vyprávěj mi o tom,
prosím,
ale před koncem se zastav
konec já znám

to jak
sedím v rohu pokoje
odkud jsi mě nenechal odejít
a já už nevím, kam bych se schovala
před vším zlým

jak se jen dá
vyhodit z okna všechno nemocné ...


čím menší pokoj
tím dál jsi ode mě
tím víc to na tebe chci řvát
Jsem Andrea, Andrea!
Lucie bude nejspíš
někdo jiný