Pád z útesu

Dejte mi facku, ať vím
jestli ještě něco cítím.
Vidíte mě? tak to jsem asi ještě živý
možná budu ještě dlouho, možná jen malou chvíli.

Koukám se do zrcadla, ale nevidim tam sebe,
nevidim tam tebe, nevidim tam peklo ani nebe.
Ani zrcadlu už nestojím za odraz, nemohu pohlédnout do svých očí,
abych viděl svou poslední chvíli, když můj život končí.

Ani už nevím jak vypadám,
jak zní můj hlas, když se tě ptám
jak dlouho tě miluju, jak dlouho tě znám.
Ale asi žiju, protože mám myšlenky, i když černé jako uhlí,
nejspíš už jen chci aby mé svaly ztuhly.

A ty jsi šťastná, asi nevíš kolikrát jsi mě do srdce bodla,
ale je to tvoje volba, takhle jsi o mém osudu rozhodla.
Stál jsem na kraji útesu a chtěl jsem skočit.
Ty jsi přišla ke mně, myslel jsem že se chceš rozloučit.

Ty jsi ale řekla abych k tobě šel,
a tak jsem na smrt na chvíli zapomněl.
Objala jsi mě, v objetí mě dovedla zpátky na kraj útesu,
myslel jsem si že s tebou tíhu světa unesu.

Poté jsi mě pustila a strčila dolů z útesu,
nechtěla jsi mi pomoct, řeklas „Já tě nesnesu!“