Tanec mi chybí

Jako by to bylo včera,

jako by to byl jen sen

já od rána do večera

tehdy tancem žila jen.

 

Změnilo se tisíc věcí

nic už není stejně

„Nikdy o to přijít nechci.“

už se stalo zřejmě...

 

Neumím už žádný kroky

teď bych hnout se měla strach

letos dva to budou roky

co na boty sedá prach...

 

Čas mi kreslí jinak linky

bolí, když má člověk rád,

všechny věci na tréninky

do bedny jsem dala spát.

 

Stýská se mi, mrzí mě to

bojím se, že nikdy více

nepoznám už jaké je to

nebudu už tanečnice...

 

„Ale Leni, prosím tebe,“

vrátí se to, musí, snad!

Vždy když hvězda padá z nebe

budu si to znovu přát.

 

Znovu slyšet irskou hudbu

vejít zase do sálu

i když nešikovná budu

však dobrého po málu...

 

Pro mne tanec znamenal

hrozně moc a ještě víc

vždy jsem chtěla jít i dál

jen sama nezvládnu nic...

 

Já čekám stejně, jak ty věci

a vím, že musím i sto let

jen jednu větu slyšet nechci,

že všechno to bylo naposled.