Sto dvanáctá brána
Sto dvanáctá brána
Anotace: Když jsem si uvědomil, že vše čemu jsem věřil, byla pouhá iluze. A že i ta nejkrásnější a nejčistší myšlenka může být pokroucena k nepoznání.
Ta chvíle, kdy vadnou květy.
Ta chvíle, kdy boří se světy.
Největší pád v dějinách světa a přeci,
Nic nerachotí.
...
To jest zvukem pádu světa, který tisíckrát povstal z prachu, aby byl znovu svržen.
Žádný křik, žádný třesk výbuchů.
Jen jedna malá slza ukápne zrána, kdy člověk si uvědomí,
že kde býval jeho chrám, dnes již nic není.
Ta chvíle, kdy boří se světy.
Největší pád v dějinách světa a přeci,
Nic nerachotí.
...
To jest zvukem pádu světa, který tisíckrát povstal z prachu, aby byl znovu svržen.
Žádný křik, žádný třesk výbuchů.
Jen jedna malá slza ukápne zrána, kdy člověk si uvědomí,
že kde býval jeho chrám, dnes již nic není.
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Ach,j jak přesmutné to uvědfomění :-(
27.08.2017 20:04:02 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
..líbí se mi jak je to napsáno, působivé...i když "o čem to vlastně je" jen tuším...
06.04.2015 18:07:26 | bogen