Bublifuk

Občas si přeju zmizet

Ne jako pára nad hrncem

Ani jako ztracená sponka,

Zdobící si účes šmrncem.

 

Spíš jako prasklá bublina

Vyfouklá z dětského bublifuku,

Neboť ta vzlétne nad zem

A pak sama létá ve vzduchu.

 

A když přijde její čas,

Praskne a rozprskne se

Pak už ji nikdo nechytí.

Nikdo nelapí a neunese.

 

Třeba bych doletěla

Až někam dál do dálky

A tam se zamilovala,

Domů jen posílala obálky.

 

Jenže můj život je tady

A nejsem z bublifuku

Tak můžu jen smutnit a plakat

Po nocích tichých beze zvuku.