Čekání na smrt

V krůpějích krve, v hodinách smutku,

tečou mi po tvářích dva slané potoky,

odmítám uvěřit bolestnému skutku,

že už se nevrátíš... Nedáš to do kupy..

Nevrátíš mi moji lásku, kterou jsi opětoval,

nebo jsi to alespoň urputně tvrdil,

křivky mého těla s láskou opěvoval,

ale naše city záhy zradil...

Tvrdil jsi, že máš srdce prázdné,

já věřila duši prostopášné,

že se změnila..

Když nazývals mě svojí ženou,

a svou dokonalou Múzou,

a já Ti všechno věřila...