Sbohem pro Rozárku

Slza za slzou – nic na smutku nemění...

Kdepak jsi, královno minulých našich dní?

Proč mělas tak málo času?
Kde teď hledat pyšnou krásu...

Kdo naučí Tvoje děti skokem dveře otevřít?

Rózi, my Tě milovali, mělas ještě dlouho žít...

Malá, drobná, ze všech ale ta největší osobnost...

Tak najednou odešla jsi někam za Duhový most...

I kdyby snad na Tvých fotkách usadil se jednou prach,

navždy zůstaneš nám živá v teď tak smutných vzpomínkách...

Sbohem, Rozárko... Moc nám chybíš.