Chiaroscuro
Chiaroscuro
Mám prázdný ruce plný světla
tmy
a šerosvitu
když utíkám podél
ulic
domů
dveří
a lidských trosek
jednou
jednou se rozplynu v kouři cigaret
nebo mlze
obláčcích dechu
protože občas trpím na instantní bušení srdce
záchvaty smutku
a jsem samej střep
mám v sobě miliony střepů
mozaiku z nich stejně nikdy nevyrobíš
nikdy
ani když se tak trochu zlomyslně zeptáš:
A co zbylo z anděla?
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
...věř mi,Eli,že některé pocity opravdu niterně znám,i když,zdroj je odjinuď,ale na tom nesejde....a ty miliony
střepů?.....ty tam budou napořád....jen....k zaoblení chce se to Tvoje
chtění zaoblit...Ty najdeš způsob,jak zaoblovat dál a víc....život
poskládá zase jinou mozaiku a obě budou k Tobě patřit....Jinak,báseň
je dobrá.....Ji.
13.06.2015 22:49:53 | jitoush
Plamen něžné milosti
do Tvých tepů smutku.
Z rukou polibek světla,
odpočinek tmy a tajemství šerosvitu cítit.
někdy bych si s tebou zapálil tu melancholickou cigaretu.
A střepy věčně skládal do tónů zářivého smíchu.
No já se do tebe, nebo tvé básně úplně zamiloval.
13.06.2015 21:10:10 | Slav Milo
Zajímavý, že ta "tvoje" je o něčem úplně jiným :))
13.06.2015 21:13:59 | Elisa K.
Sice nevím, jak chápeš tu moji, ale ve mně tvé chiaroscuro spolu s hudbou vyvolalo příval lítosti, smutku a soucitu. Já jsem na tyhle pocity hrozně impulsivní a emotivní.
Abych řekl pravdu, komentář jsem psal s vědomím někde na okraji. Jinak řečeno, hnulo to se mnou a to je asi tak smysl mé básně-komentáře.
13.06.2015 21:25:05 | Slav Milo
Děkuju, to že s člověkem moje věci "hnou" je asi ta nejlepší varianta.
13.06.2015 21:28:02 | Elisa K.