RIOtón

.

  Hledal jsem to místo křehce

  Doufalo ve chvění slunečného vánku
  Doufalo na první schůzce

  ve společný večer
  v dotecích
  zářících najít stránku

  Zaleklo se možná věnování
  červánky promění se v noc

  a zajati do šepotání
  rozloučí se přáním

  nebudeme jitřit zítřkům vesmírnost

  *

  Doufala by vílí nesmrtelnost
  V bouři toulavého..hlídala u sebe
  Přilétala tajně na třpytivém oři
  V očích nekonečnost
  pro modráskové meze -

  Víš..
  pokračování je ve tvém čtení
  nespěchej
  ani nechtěj vše mít…
  aby tvůj úsměv křídlil v duších šťastných

  vždyť kolikrát ještě smí uvěřit

  básní láska a láska básní

  *

  A ty mi neuvěříš
  Vidím vodu..fialový vřes

  Tebe i v borůvčí lesa
  i s křídly od nebes
  to modré slunce mi
  v samotě klesá

  kdes můj věrný kdes

  Něžnosti ozvěn
  Její hlas

  doprovází mne dnes zvlčilou silnicí

  skrápěnou smutněnci mraků

  Mezi námi dálku zatoulaných měst
  políbenou i v očích

  jestli ještě budeš
  až svitnu..
  má…
  snící…
  má noci andělská

  a ty blíž a blíž k jasnému nedočkání
  i sad minul moment
  rozličného zvaní a tone v tenkosti pro pomíjivou spásu

  cosi přimknulo mne v kapkách večera se bát

  kde jiný stínem záclonky
  zve sladké mihotání
  na mne mává staniol milostných čokolád

  Na nočním stolku
  sen ukrývá růže
  a tvojí vůní pláče trněný šaman

  Odevzdáváš se na péřového muže
  I vlásky rozprostřeš
  na svůj polštář -
  na zpovědník citů

  to on je pro tvou duši balzám
  to on saje i odér nomen-omen z leopardí kůže

  i smutek
  oživle tisknoucí tě ke zdi
  útočí na příšeru v tobě
  dychtí po májové duze vzít nahé
  jak minci za kontraband od spoutané hvězdy
  ...

  Dole zatím lampy vpíjí pády panny ve tmy orla
  Schody mi sedly na slzy z mého domu

  Svítalo v nich - už vezmi si vezmi
  najdi to váhání jak sama snít by mohla
  jak sama hoří vejít do tajemství
  šelestit a jásat v něm náhrdelníkem s kostmi..a
  ano..vloudit se v tebe
  loutnou
  rozezvučet vysvlečenou z šatů pro sekt
  u tyrkysové flétny

  Ó má drahá...
  šaman začal hrát
  Asi není sám
  Je jinou básníván

  ...

  Pomalu jsem vstal
  opustil tvoji vědeckou pracovnu
  a šel k vodě pod most
  víš kde jsme spolu hledali kouzlo pro co žít
  a dál jsem i stromy v parku objímal
  a ne a ne najít
  v mlčenlivé..odraz na stříbrosvit

  vtom slyším
  nó ták nechoď domů!!!


  Ohlédnu se a ty celá bledá
  oči rozpité laguny tmy
  maskující probdělé dny olověných víček
  nateklých
  rudých

  narychlo oblečená ve svůdných černých hadrech
  teď již tak rozervaných darů darebných tužeb
  z nichž mi mnohokrát i ve vodě prstýnkovaly vlasy

  To jsme chtěli?

  Dojít až do zoufalého smíchu
  když je to sotva pár napsaných dní
  co jsme spolu...profesorko..neblázni..

  Zamykám ti ruce za zády
  třeseme se v tom strašném ryku
  padáme do vody
  nadechnout se zvěsti esence zvířetníku

  Zakusuješ svoje vlasy ústy

  Odzbrojeni dechu
  co táli teď mrazí
  žijeme si cizí
  a přesto jsme křehčí nežli balzy

  Pozdě teď sám v modrém okamžiku
  na konci
  ač mosty vedou dál
  tuším
  v kabelce skrýváš klíček od zániku
  abych se jiným stal

  ten vzkaz o rozbřesku z žil mrazivých skal
  pramenící tiše

  Kdosi mne navždy vzal...

  Přijal jsem to jako nesmrtelnost

  Víš..
  pokračování je ve tvém čtení
  nespěchej
  ani nechtěj vše mít…
  aby tvůj úsměv křídlil v duších šťastných

  vždyť kolikrát ještě smí uvěřit
  básní láska a láska básní

  princezny ztracené po ledech
  vzpomínky dešťových tuláků

  někdy je vítr ke drakům dovede
  a někdy to ticho zaklínat nejde
  jen tak do haiku

  city bodláku
  když ostropestřec mraků
  blýská po nachu

  a já ho jenom zamřížoval do zrcadla
  a v něm místo tebe
  rozlitou magentu
  university nebe
  jak noční vrhač fialových stínů

  snad ji zamknu též do sebe
  a odletím s vlaštovkou zmuchlaných skicáků
  i z tich stínoher par avion
  že nic jiného roztikat mi nejde
  že příště přísná krasopaní
  své dlouhé múzování odevzdám
  básnířce skryté v outfitu ze sorbon
  a nebude po škole zadrhávat zip
  v černém lesku znít koňovi riotón...