Pod sněhem

Jsi jako sněženka pod sněhem zavátá,

kočka, co ztratila všechna svá koťata,

tak vnitřně teď vypadáš, já vím to, vím,

cokoliv udělám tě bolesti nezbavím...

Udělala bych to strašně ráda,

jenže tohle si čas hodně dlouhý žádá...

Pláčeš si pro sebe, dovnitř a tiše,

nemohu neslyšet a ani slyšet...

Nemohu nevidět výraz co v očích máš,

necítit smutek, ve kterém přežíváš.

Svět se ti změnil, nejde vrátit,

kéž nikdy nic bys nemusela ztratit...

Já netrhám sněženky, nedávám do vázy,

bohužel nemohu být ta, co sníh odhází,

sednu si jenom tam vedle té závěje,

zůstanu stůj co stůj, než slunce zas zahřeje.

Pro tebe jsem tu, kdykoliv budeš chtít,

řeknu ti znovu, že můžu tě pohladit.

Měla bys vědět jen, že nejsi sama.

Sílu ti posílám myšlenkama.