Ve vakuu
Ve vakuu
stoupá ve sloupci teploměru,
chvěje se těsně nad nulou.
V odrazech dvojskla
postřehnu tváři odulou,
obličej trudomyslný.
Z léta vpadl jsem do náruče zimy,
apatický, nepřipraven,
měl bych se cítit mezi svými
– dobře
ale necítím nic,
snad v mysli mám
mnoho těžkých mračen.
Nitro mé už ani nedoutná,
natož pak aby hořelo.
Každý den má něco z duplicity
nebo posloupna,
přičítám to žití v panelové zástavbě.
Zahřeje v chladných dnech
alespoň pohled na tření stehen dívek
v modrých džegínách.
Tuším, co mi chybí,
jejich náznaky nezájmu,
hry,
když klamou tělem,
proč se jim tolik bráním?
Jistě bych znovu v nitru vzplál,
zatím jen klopím zrak,
nehnutě stojím opodál...
Podivné holedbání!
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...posílám sirku z kulaťoučkou hlavičkou...tu krbovou,velkou a škrtátko
a dlouhou prskavku.....co od ní po zapálení odskakuje spousta jisker....
.....Helenka se vyjádřila obsáhle a pravdivě...já jen dodám...UMÍŠ!....
V poezii všedního dne jsi tady pro mě nepřekonatelný...vnímám i na dálku tu
Tvoji náladu,ten podivný smutek prolezlý hořkosladkou chutí//70%kakaa/smích//...zase se tam mihly fragmenty dívčích těl,prostě je to Tvé.
Mě se zalíbila první půlka,tedy víc než půlka....to další "už znám",ale
vím že to tam patří.......Ji.
13.10.2015 21:46:30 | jitoush
vzplaň a hoř! - bez ohledu... na cokoliv...
11.10.2015 10:02:05 | hledač
Text je úžasně zpracovaný, nakolik se v něm autor vidí - neposuzuji (neznám, nemohu tedy vědět), ale rozhodně je plastický až živý, přes naznačenou trudomyslnost. Výtečná momentka ze života. Verše Ti jdou lehce, a vnímám jistou výjimečnost, Tvoje báseň (a nejen tato) dává pocítit autentičnost, opravdovost, nic si nevymýšlíš, vše je přirozené, jak život plyne... Myslím, že bys měl napsat knihu, znáš - četl jsi Antona Pavloviče Čechova a jeho miniatury O lásce? Jsi velmi talentovaný, ač jsem v literatuře nevzdělanec, cítím to tak. Přeji pěkný den :-)
11.10.2015 08:09:51 | Helen Zaurak
Helen.
V šedi panelových staveb člověk je plný pochybností.
Tvá slova mi dodávají sílu nevzdávat snažení písaře, nýbrž právě naopak.
Dílo, které jsi, Helen, zmínila, jsem nečetl. Jistě si jej poznamenám, abych tak neztratil příležitost k obohacení o vjemy, mistrovství autorovo.
Jsi a Tvá slova pro mne znamenají potěšení i naději.
Hřejivé chvíle po nedělním poledni přeje
Martin Kristián Kudlák
11.10.2015 12:08:08 | kudlankaW
v zrcadle zamženém splínem často nevidíme sebe, ale spíše jakoby druhé křídlo
dekalku naší podoby-zpravidla tu více rozmazanou..:-D ST
10.10.2015 22:59:10 | Frr
Děkuji Frr, to mě nenapadlo, pod tíhou zmalomyslnění...
Jsem rád za Tvá slova.
Už jsem nedoufal v to dobré ve mně.
S dokonalou úctou
Marty Kudlák
10.10.2015 23:19:30 | kudlankaW