zdoláme vrchol
zdoláme vrchol
miluješ toulat se krajinou
neznámé stezky
příkré svahy zrádné
strmá úbočí
tam oko nedohlédne
výkřik se tam ztratí
a pohled vyděšený
když se dolů řítím
nikdo nevidí
..,
chtěla mě vzít,
tam pozvala mě tenkrát
po dešti klouzalo černé kamení
a všechna znamení
že bych bát se měl
možná o život či o své kosti
snad můj instinkt oněměl
a ona do sytosti
pila si pohár mého překvapení
když jsem se ztrácel
ze zorného pole
a možná zastavil se
o kameny dole
nebýt té břízy ...
tak si tu visím
tam co ptáci hnízdí
a vše co mám je neplynoucí čas.
a velmi blízko do oblačných síní
zbylo z nás
jen torzo nenávisti
instantní pomsta v konečcích
prstů co doteků se zřekly...
a tak se pouštím
obloha modrá je
a sem tam mrak a páry křídel
a výkřik, ten poslední..už neslyším
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk