IV.

V bezpečí ticha

zvuky mě nezraní;

budík, co tiká,

stěží si vyzvání.

Bez hlásku vzlyká

dítě před svítáním,

hladem se smýká.

Neslyším.

Neslyším nářky,

hovím si v pomlkách

dál bez přetvářky.

Nemluvím, nemám strach.

V bezpečí.

V bezpečí ticha

najednou bez tíže

konečně dýchám.

Zhluboka. Nevím, že

je to jen pýcha -

nevnímat, neslyšet.

Dusím se, sípám.

Bezhlučně nejspíše.