když uschne vítr
a slzy hvězd pálí
v očích
pod jazykem příběhu
usedá prach
z bezcestí sirobné noci
není kam se vrátit
až do rozednění
němých kohoutů
kterým tma
prořízla hrdlo
střepem samoty..
...poslouchej srdeční ozvy...odezvy.....a kohoutkům zahojí se hrdla
by vydali to své předranní kykyrýkání pro samotu,co není sama.....
......tu jsem....a tam je......vidím Tě...vidíš mě?......Ji./úsměv/
15.02.2016 21:45:46 | jitoush
Tahle smuténková je ale krásná, Frráčku:-))ST
14.02.2016 16:29:41 | Nikita44
Milej Jiří, tohle je opravdu bolest osamění se střepem rána...kohoutí brána přivedla slunce do noci :-)
14.02.2016 11:40:46 | básněnka
ale zas obvykle takouhle depici,jež přilétává od černýho větrnýho mlýna meloucího na prázdno beru jako krátcežitou jepici..jinak by to bylo k... :-)) :-D**
14.02.2016 11:55:37 | Frr
...nechápu jak je to možné, že může bolest vypůsobit krásu, asi jen to nejčistší srdce to dokáže...ale básníci a básnířky literu mě o tom přesvědčují...děkuji
14.02.2016 02:55:52 | Malá mořská víla