Co není

Jen ticho,
Nic víc než přání.
Takový smutek se těžko shání,
Když přijde však,
Každému se věší na zobák.
A včera co bylo už nepřijde znova.
A včera řečeno dnes jsou jen slova.

A význam ztrácí,
Vše co jde dál
A hledá mysl,
Co čas vrací.
A smysl věci
A postrádá řád.

To ticho, když srdce buší,
Když tepe v uších
Tak urputně, že všichni hluší jsou
Z nenadani.

A hlavou běží
Zase to přání.
Dej živote do ruky,
Dej hezčí svět,
Dej ovladač,
A tlačítko play
Nahraď tlačítkem zpět.

Nebo po dlouhých dnech,
Kdy ukazeš tu krutější tvář,
Až přijde beznaděj, až,
Dej alespoň tlačítko smaž.
Bolest zmizí, i zášť.
Vzpominky ztratí pachuť,
Toho co není.
Ať z nich jde jen radost...
A usmíření.

Protože jen tak si to zaslouží.