Humus, špína, nekázeň

Jakýžto hnus tetelí se z obřadní síně?
Nevnukl to On sám lidstvu prohnilý květ?
Okoralý pojem napříč staletími se humanita zove

Rozepjatá křídla svět objímají
A stvůra bez obličeje
Olizuje tlející náplně nekrologů
Rudé nebe pod náporem sebevraždy Múz
Skokem z hlediště
Věčné temnoty země

Rozevřené chřtány ukusují drobty zemské masy
Sněhu nezbavíme se po tři dlouhé roky
Složenky rachotí, rozevírají poštovní urny na konci ulic

Ne, Rakovina je symbolem doby
Prolezlá všude, v každém koutě
Každá skulina čpí hnusem
Střechy kolem zaplavuje popel z tlam všech sopek
A vícekrát nepromluví slavík

Naposledy uvazuji sobě smyčku studu
Naposledy dech vypouštím z úst
Naposledy zavřu oči
A nad stoličkou se pohoupu
Tak ukončím svou věčnou potupu
A Stigma!