Sláva smutkům

Sláva samotě, žalu, depresím,
jediným přátelům mým,
v hrobu se mnou rozpadlým

jako v přílivu sochy z písku.

Sláva depresím, samotě, žalu,
jenž pálí v ohnivém žáru,
s výsměchem lidskému zmaru

jako vysmívá se podzim lístkům.

Sláva žalu, depresím, samotě,
s nimiž jsem ukřižován na plotě,
obepínajícím mou duši v ochotě

jako ghetto, jako malou vísku.