Ritchie II

Dnes ráno jsem se probudila vedle tebe
spal jsi jak dítě, bezbranný a sladký
na dosah mojí ruky věčnost zachvěla se
chtěla jsem všechno vrátit zpátky

A vůně polí je tak omamná a teskná
že se mi chce smát i plakat zároveň
tak věčná a silná zdá se mi má láska
že ji smrti směle stavím na roveň

To bylo kdysi, rudé vlčí máky
krůpěje krve ve zlatém obilí
já neměla jsem strach
tys nebyl zavřen v kleci
byli jsme jeden druhým opilí

To už je dávno, dávno, tisíc let
čas letí, nečeká, nechce zůstat stát
teď noc co noc vedle tebe spávám
máky odkvetly, strach připlížil se z kouta
mým hlasem ptá se rozechvěle "Ritchie...
máš mě ještě rád?"