Objetí Noci

Noční autobus krájí kilometry s přesností chirurgického skalpelu

Hraješ si se mnou jako vítr s listem podzimního dne, s odleskem tajemného flanelu

 

Chci být lapen rukou nebe a dotknout se duše tvojí s lehkostí ohně

Bude půlnoc a já začínám ztrácet se v tobě

tonout v proudu tajů

 

Pod nocí žiju pouze s krátkým nádechem svazujíc ruce tvoje k rámu

Světlo krade se z pod dveří, vzduch chvěje se jako ty

Přemýšlím, jak moje rozervané nitro přijme tu velkou fámu

Počkám si na tebe v závětří jara s vůní samoty

 

Pohlaď mi tvář plnou touhy a dní odloučení, zaryj mi nehty do zad, jako by to bylo poprvé

Nad tvoje čáry svět není víc ani na podruhé

 

Kruh se mění v přímku aniž bych si toho všiml

A léta běží bez ohledu

 

Nepočítám zastávky života, protože jedu až na konečnou

Lístek nemám a výmluv už vůbec ne

Doufám, že dostane se mi trochu shovívavosti nebo se vydat cestou noční lehkou plnou deště

 

Přemýšlím a vzpomínám co ještě

Chtěl bych si do řádku vetnout

Na horizontu noční město, jako moře bez vln, působí tak klidně

 

Nesmím se klidu leknout a zlákat jeho půvabem nechat se

Tisknu tlačítko zastávky  Na Znamení a doufám, že nějaké stane se

Jako kapka vody letící z koruny stromů v deštném pralese

 

Kapky tvého deště na těle chtěl bych cítit, chvět se zimou příjemnou jen pro tebe

Mezi prsty zaplést si tvoje vlasy a spočinout kde jen nádhery se ukrývá