Bratrova Láska
Bratrova Láska
Anotace: Poslední dobou se mi vzpomínky na to, co se stalo, vrací. Odpouštět je snadnější, ale zapomenout je jako hodit svoje dětství do vody a takovou amnézii nelze snést. Někdy je totiž potřeba myšlenku ztělesnit. Někdy už prostě nejde mlčet a musí to ven.
Ty přece nejsou vidět
Vždyť je to jen nová dětská hra
Takže se není za co stydět
Předstírám spánek
Ale dětská duše vnímá
Bereš mou ruku pod svou peřinu
Aniž bych věděla, co špatného se za tím skrývá
Už skoro dvacet let se ptám,
Zda se mi to jen zdálo
Jenže vzpomínky se mi vrací i ve snech
A není jich zrovna málo.
Třeba tátuv hlas, jak buší na dveře
Jak se rychle oblékáš, snažíš se zamaskovat chtíč
Pak už jen ustlání a rychlé:
„promiň tati, ztratili jsme klíč.“
Kolik fantazie se může urodit v dětské duši?
My byly děti, já sotva zvládla správně mluvit
Ale některé věci mi v hlavě zůstaly
A nedá se to změnit.
Ale neboj, brácha,
já už jsem v pořádku.
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Skláním se před tvojí odvahou. A přeji mnoho veselejších snů.
07.09.2016 19:17:04 | klaun
Tys duše Zářivá,Přemilá a vzácná :-)
07.09.2016 11:23:27 | Tvořilka Lenka
Je mi to líto. Moc líto. To špatné, co se stane. Kruté věci. Je dobře, že jsi to napsala.
06.09.2016 05:55:09 | Iva Husárková
Nikdy jsem to nikomu nedokázala říct, možná už bylo na čase vyventilovat to jakýmkoli způsobem. Děkuju moc za komentář...
06.09.2016 08:49:50 | Philosophic Theory
Když jsem četla, co napsal Amonasr - autor píše o sobě - pocítila jsem záblesk štěstí, jakoby se přede mnou otevřela brána a já zahlédla, co je normálně skryto, dotek něčeho velmi vzácného, velmi lidského... A dnes podruhé za krátkou dobu, když jsem si přečetla, co píšeš o sobě ve svém úvodu, se mi to stalo zase... Možná teď tohle připadne někomu vulgární až sprosté - jakobych strášně dlouho neměla sex a najednou za sebou dva silné orgasmy... tímto se omlouvám všem prudérním a cudným (no dyť je to lidský...) prostě blaho, euforie, nadšení a uvolnění... jakože furt pochybnosti... nevíra... a teď - uff... vono existuje... lidské, ale opravdu lidské srdce, nekonečně hluboké, ušlechtilé, bohaté a milosrdné. A taková jsi Ty. Skláním se před Tebou a tluču hlavou o zem. Je pro mě čest, že jsem Tě mohla poznat. :-)
06.09.2016 09:52:09 | Iva Husárková
Nikdy mi nikdo neřekl/nenapsal něco tak krásného, jako právě tohle. Poslední řádky mě dojaly k slzám a nevím, jak bych za něco takového zvládla dostatečně poděkovat :-)...
07.09.2016 11:19:07 | Philosophic Theory
Takhle jsi na mě zapůsobila. Co jsi napsala mi přišlo tak upřímné a bezprostřední, jak vnímáš svět, dokážeš se radovat z maličkostí a ty "samozřejmosti" o kterých píšeš, přesto, co špatného - nebo právě proto - jsi prožila, Tvůj pohled na život mi připadá moudrý a nekonečně krásný. Vše, co píšu, myslím vážně (i když občas trochu přeháním - a za to se omlouvám... myslím to tlučení o zem a tak, ber, prosím, s rezervou), ale měla jsem potřebu Ti to říct. Jsi skromná. Jsi lidská. Právě proto, že dokážeš ocenit jednoduché a prosté každodennosti, právě proto, že si připadáš šílená, Tě obdivuji. :-)))
07.09.2016 11:42:11 | Iva Husárková
Myslím, že víc slz úlevy a útěchy než za tyhle dva dny už nikdy v životě nezvládnu.
Jsem vděčná za lidi, kteří tady jsou, především na Literu, který dokazuje, že láska k druhým a pochopení stále ještě existuje. A to mě hřeje u srdce.
Děkuji, děkuji moc za krásná slova :-)
07.09.2016 12:04:07 | Philosophic Theory
Jseš duše, která dovede pozvednout to, čemu byl život odepřen, neboť v Tobě zní cosi, co je věčné a věčně nadějeplné.
16.10.2018 09:39:28 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Ale Ty si zasloužíš všechnu lásku světa. Máš pravdu. Na Literu jsem poznala výjimečné a vzácné lidi, osobnosti velkého formátu, které přes svoji velikost (a teď se mi strašně chce někoho jmenovat, ale já slibila a já to dokážu - neboj se, ó veliký Amonasre - a jéje...) nemají potřebu dávat najevo převahu, vystupují skromně a mile se mnou, s kýmkoliv, klábosí, čehož si vážím nesmírně, poznala jsem na Literu soudržnost a podporu, možná plácám, snažím se jen zformulovat pocity... jakobych se vrátila domů... je neděle a čeká na mě sladké kakao a - pane, pojďte si hrát... jsem v bezpečí... a řvu, no, vypatlaná, asi se mi to všechno zdá, nicméně - nemám v úmnyslu se ještě probudit. Děkuji za Tvoje slova. Radost. Radost. Zůstaň taková, jaká jsi.
07.09.2016 12:29:57 | Iva Husárková
Vzpomínky nelze spálit. Jedině s tělem.
Ale dají se převálcovat svým novým celým světem
05.09.2016 21:48:57 | VEDz RVAHEs
Děkuju. Je zvláštní jak lidský mozek dokáže některé vzpomínky odsunout, vytěsnit to nejhorší, jakoby se snad ani nestaly a po čase jim sám přestane věřit. Jenže jednoho dne se to vrátí, dokonce ve větším množství a nejde se toho zbavit.
06.09.2016 08:52:27 | Philosophic Theory