Óda na každý večer

Už zas se vzbouzím - jako každé ráno

(Usnout už napořád mi asi není přáno)

Je to taková ta ranní idyla,

O níž bych si přála, aby nebyla.

Pomalu vstávám a nemůžu se dočkat noci

Dnešek budu muset zvládnout bez pomoci

Tu příšeru v zrcadle jsem maskou zakryla,

Však přála bych si, aby tam nebyla.

Celý den snad spím a nemohu se probudit

Tu noční můru zvanou život zahnat, zapudit,

Prosila jsem, škemrala, také se modlila,

Abych to, co jsem, už nikdy nebyla.

Blíží se večer, zas jsem se zhrozila

Že je to další den, který jsem přežila,

Zase (a jako vždy) snad skončím opilá,

Abych sama se sebou už déle nebyla.

Stejně je mi hůř a hůř, v konečném výsledku

Hledám (a nacházím!) svou jedinou žiletku

Kterou jsem si pod kůži vyryla, že

Svět by byl lepší, kdybych v něm nebyla.