Balada o umrlci

Umřel jsem tisíckrát, stále jak poprvé,
z rozbitých úst mi černá krev teče.
život jsem odhodil, spaste mě bohové
chci odejít do nikam, prosím Vás, v kleče.


Umřel jsem tisíckrát. Znovu, ach znovu.
Po tváři stekla mi poslední slza.
Proč v každém objetí vidím hned obnovu
naděje, budoucnost... vím, ta myšlenka drzá!


Umřel jsem tisíckrát, zase se probudím
chlad v očích vystřídá, plamínek chabý
Stejně však oživí zamrzlé potrubí!
Chce se mi plakat? Vždyť zemřel, tak mladý.


Umřel jsem tisíckrát, nanovo procitám
Hochem, pak jinochem, i mužem se stávám
dospěl jsem do bodu, kde smutně dočítám:
"I smrt je jen naděje, tak se jí vzdávám!"