Tam

Kam se mam dívat
abych se furt nesrážela s realitou?
Jaká zrcadla si mam pověsit
na zeď
Abych v nich nebylo videt
jak smrtící umí být má přítomnost?
Chtela bych se zvednout ze zidle
Ale nemam na to sílu
Nemuzu utéct
ikdyz bych si to přála
Nemam chuť
pokračovat v rozhovoru

Vzpomínky člověku brání
postupovat vpřed
jsem zaseklá
V zrcadlové místnosti
Takhle to delam cely zivot
Už nemam naladu
klást odpor

Jsem plna skvrn
černého inkoustu
A pod kůži se rýsuje každá kost
zlomim je jako vše v mem životě
zlomim, rozdrtim a zakopu
v mé mysli

V mé mysli

Radsi bych ji neměla
protože v ni se
vsechno tohle
děje