Zdi plné vzpomínek, co jen z nich,
jako by hlas tvůj tu neutich,
ozvěna kroků v ranním tichu,
ve stínech tvář tvá, dozvuk smíchu...
Vzpomínky samy mi naskočí,
slzy se hrnou hned do očí,
vždy byla jsi tady...
Srdce, co přijímá bez výhrady.
Všechno dělám jak jsi chtěla,
na nic jsem nezapomněla.
Proč jen se tak těžko uvěří,
že nikdy už nevejdeš do dveří...
Promiň, že nesvedla jsem více,
přála bych si být kouzelnice...
V hlavě mám každou radu tvou
a v srdci navždy tě schovanou.