rozpuštěná v neurčitu
stírám špínu ze schodů
a slzy tečou
do krajiny mrtvých
je pozdě holčičko
všechno si posrala
nuda, chlad, hmota
ze smradu uhnětená
v síti života uvízlá
prosím kousek duše
šupinku zachycenou
na kameni pod vodou
stoletou rozvrácenost
o smilování prosím
zoufalost drbu
ze špinavých schodů
než doopravdy zaniknu
✒-------------------------------------------------
rozpuštěná v neurčitu, hezký...
08.02.2018 17:47:39 | Philogyny1
Myslím, že takovej pocit
Občas zažil každej
Průser je, když si z toho někdo udělá folklor
08.02.2018 17:52:57 | Akyš
...staniž se tak,když tak úpěnlivě prosíš/úsměv/......a hodně vřelosti,pač
prázdnota secsakra studí....to je to ledové srdce.......Ji.
07.02.2018 22:16:42 | jitoush
moje řeč jitule
všem kdo si nějak posrali život
a mají snahu znova začít
přeju dobrý lidi kolem sebe
07.02.2018 22:24:18 | Akyš
Na zoufalost Savo
a na zánik Hypnogen
smilování přijde s kávou
z kola ven
ST
07.02.2018 18:56:49 | Pamína
Akyš...dnes je super odpoledne, fakt k posrání...ale vidím, že aspoň Ty máš šanci, že se smutná báseň změní v báseň o lásce...ani nevíš, jak Ti to přeju! **ST**
07.02.2018 18:34:31 | Anděl
Tam pod posledním schodem zbyla trocha naděje.. Perfekt !
07.02.2018 09:44:41 | Yanek