Krajina měsíčního muže

Jedenáct
…..

Cestička vine se jako had
dolů
do města
po cestě, kde smetí se válí
a mršiny tlejí

Otupělé pohledy
těch lidí dole
dole ve městě
vrážejí do sebe
bez pardonu
na chodníku

Hladoví a bezmocní choulí se v rozích
oni je překračují
za okny
za velkými vitrínami se cpou
tlustými prsty krmí se jak husy

Když ta věc je cizí
bez příkras ji odcizí
sytí a přesto hladoví
z komínů stoupá tma
padá na ně
dole ve městě

Halí ty lži
sprostotu a zášť
na oko

Je mi zima
v tomto světě,
kde není teplo lidské lásky
zchřadnul jsem
zešednul
zdraví se mi podlomilo

V ošklivém světě
....
V krajině měsíčního muže

….
dvanáct