Zrnko písku

pokaždé když se vzbudím
svět bez lidí spatřím
pouze duny z lesknoucího písku
v němž jsou kousky blyštících střípků
poušť naplněná bolestí
odlomené od zlomených duší
jenž projít musíš

vichr vající
nese hlas ptající
proč se tolik snažíš
pozře tě to zas
sám snad tušíš
jsi jediný kdo se snaží
jdeš však cestou za lží


nekonečná pouť pouští
nenese úspěch žádný
to snad nikdo nezkouší
být chodec potulný
mé nohy třesoucí
nesou mě přes poušť planoucí
síly ubyly a noha podvrtla
začal jsem se bořit do ticha

v písku tonoucí
vyhrabávám se ze všech sil
nehodlám darovat život můj končící
bylo by to jako smazat čím jsem byl

vichr vající
nese hlas ptající
proč se tolik snažíš
pozře tě to zas
sám snad tušíš
jsi jediný kdo se snaží
jdeš však cestou za lží