Ráno bylo ještě trochu vzadu
o slepičí krok
před vůní kávy
rozbřesk
v bílém sněhovém hávu
něžný z nejněžnějších
zahalen
v labutím peří
hřál mne
kouskem svitu
pod odhalenou žaluzií
to
teplo domova
a v dálce
pole čněla
hrubou brázdou
přikrytou krabatinou
mrazivého poprašku
a já
s
drkotavými zuby
oblečená
do stínů pouličních lamp
myslím na tvé kroky