Noční můra

Možná tě to bolí stejně jako mě,
možná že po nocích pláčeš potají,
nebo jsi klidný i v černé tmě,
když řekneš ne, dech se mi zatají.

Svádím teď boj, jenž nemá výsledek,
do noci často o nás dvou přemýšlím,
spadla jsem z výšin přímo a na zadek,
nad svými chybami dlouze se zamýšlím.

Vím, že to zpátky už nikdy nevrátím,
spadla jsem do toho víc, než je zdravý,
dlouhé dny bez tebe ničím si nezkrátím,
vsadila jsem, věřila, že ty jsi ten pravý.

Milovala jsem tebe a to, čím jsme byli,
utopila se v každé jediné chvíli,
ve vodě, kterou do dna jsme pili,
topím se dřív, než došli jsme k cíli.

Chtěla bych se vzbudit a najít tvoje oči,
vyděšené mým nářkem ze spaní,
chtěla bych ti říct, zatímco hlava se točí,
jak hrozné můry se mi dnes zdají.

"Zdálo se mi o tom, že uprostřed lásky,
takové, která nezná žádná mála,
najednou se objevil a bez jediné hlásky,
vzal mi stín všechno, na čem jsem stála.

Zdál se mi sen, že jsem tě ztratila,
že všechna slova pozbyla význam,
že jsem se do tmy bez tebe vrátila,
hodně jsem plakala, to se ti přiznám."

Vzal bys mě za ruku, na čelo políbil,
soucitným pohledem bolest ustane,
slovama hebkýma na vždy mě uklidnil,
že to se nikdy u nás dvou nestane.