Najít si družku a, i s pomocí toho, stávat se postupně v životě sám sebou - to je velmi těžké zadání, které každého v mladí čeká. Úlevou mladému člověku je póza. Tzn.použít nějakou předpřipravenou masku jako kdyby to byla moje pravá tvář. Dělal jsem to kdysi také a upozorňoval na sebe řečmi: hele tady chlastám a moje štěstí chcíplo, tady sedím sám popíjím, zešílím asi z toho. (přestože jsem ani příliš nechlastal a dívky mě vlastně spíš chtěly, spíš já jsem se jich bál - a přesto jsem se tvářil opačně)
Tím chci říct že póza není špatná, je člověku nápomocná, je to jakési vodítko přes složité období, kdy nedovedeme po svém dospěle jednat. Avšak literatura (tj.i poezie) hledá pravdu, upřímnost, pózu zavrhuje, předstírání neuznává.
28.08.2019 07:28:11 | Karel Koryntka