Listopad
Listopad
je dvanáctý
a listí sklízí akorát tak hanbu v blátě
skoro jako chtělo by se plakat
v tomhle nehorázném polomatně
nikdo nečekal by ani smrt svých matek
ale i ta se děje
kam se podíváš
a zatímco ta tvoje žije s tebou
smutně se jí vyhýbáš
je dvanáctého a
kam se podíváš
v blátě s listím poraženým
už sněží, sněží
snížek náš
dvanáctého je
a ty chceš nenávidět
je ti prázdno
jen samé závěje
kde je ta zima?
kam odešla se sněhem?
jako by člověk zapomínal
a v sobě chlad a sníh si nesl sám
je dvanáctý
a listí sklízí akorát tak hanbu v blátě
skoro jako chtělo by se plakat
v tomhle nehorázném polomatně
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Až po "smutně se jí vyhýbáš" skvostné. Pak báseň uhne do zdánlivě ještě větší tklivosti, ale opravdovost i myšlenku pociťuji v začátku.
21.11.2019 12:54:13 | Now
To odsazení zleva se mi nelíbí ani kurziva stejně jako odevzdaný pasivní duch básně, jako kdyby text říkal hleďte jak jsem tu depku krásně úpravně vyvedl.
V předposlední sloce je náznak reflexe, skoro začátek rozvahy a tolik žádoucí změny, když to klade otázky. Jinak nálada je vystižená výborně, dokonce sice jen konstatováním, ale naznačuje i důvody (konflikt s matkou).
15.11.2019 09:13:37 | Karel Koryntka
Je dvanáctý přesně jako já.Text dobrej i to použití dvanáctý a jiný obraty v básni:) :)
14.11.2019 18:25:42 | xoxoxo