TÍHA SMUTKU
TÍHA SMUTKU
když noc ještě mladá je
já choulím se do bavlny
místo do tebe
a ptám se luny
co otevřeným oknem kouká
a s panem větrem
do mých peřin fouká
proč konejšit se sama mám
na pozadí všech tajných snů
horkých slov a orgasmů
a do ložnice mé i tvé
tak vpouštět hosty nezvané
a právem glejtu manželského
hostiti je řvaním srdce svého?
a perly štěstí lásky naší
vykupovat nocí
ne tou pravou
vzácnou
naší
však tou co loupí
nežije
a straší
a slzy - ne perly
z té bezradnosti naší
mi polštář smáčí
abych ve snách zalovila
slzy v perly proměnila
a náhrdelník žalu
s ránem odměřila
na miskách
co nikdy neodváží
lásku žádnou
ani naši
Komentáře (19)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Děkuju Dejve, ano, teď už mžourám, a morf krouží nade mnou, tak do snů ...
30.01.2021 23:44:06 | Vivien
kolik váží smutek?
a jak je bezedný?
proč zapnutý živůtek
je básně rozverný?
když od smutku vyléčit chtěl bych svět
musel odpověď bych znát na miliony vět
jeden smutný řek' mi "hele, květ"
já neviděl ho a na něj si sed
ten smutný se začal strašně smát
a tak zůstalo to už napořád... ...moc hezký, milá Vivien...m
08.08.2020 19:54:44 | mapato
Luna v lůně hlad a chlad. Když srdce stůně a nechce spát. Smutek by utek, před vůlí změnou. Abrakadabra! Stát se opět vílou, neposednou.
Že ze smutének lože. Ale néé, můjtybóže. Tam se dějí přeci, zcela jiné věci.
Pěkné dílko, Vivien. (Jsem pro "Bezradnou.")
22.06.2020 16:27:33 | šerý
No už aby to bylo, abrakadabra! Šerý, díky za koment, co nedovolí ustrnout :-) Jinak, o změně názvu či aspoň anotaci popřemýšlím, a tos mi připomněl, ty máš občas v názvech přídavné jméno ženského rodu, to je úžasná inspirace :-)
22.06.2020 19:44:36 | Vivien
I my ženy to takhle můžeme cítit :) nejen muži...
22.06.2020 13:49:02 | Isla
Milá Islo, nejsem si jistá, jak přesně vnímat tvůj komentář, nepochybuju o tom, že kladně, a díky ti zaň. To je na poezii kouzelné, že (jak psal Amonasr v komentáři na jinou báseň) "čtením se každá báseň mění". Pokud čtenář najde v poezii další rozměr, dovolím si usoudit, že dílo není marné :-) Udělalas mi radost. V.
22.06.2020 19:38:20 | Vivien
Hodně silná báseň,milá vivi.
Proč štěstí maluje se do řádek,
i smutky tomu své zde dají.
Proč dílky, které mají být,
tak často nezapadají. ;-* *ST
22.06.2020 13:19:16 | jenommarie
Maruško, moc děkuju. Snad ty puzzle života ještě v rozpuku poskládám :-) V.
22.06.2020 19:48:28 | Vivien
Věřím, že ano milá Vivi, snažíme se všichni. Jen máme každý trochu jinou skládačku a jiné dílky:-D* ;-)
22.06.2020 21:06:19 | jenommarie
...nádherně napsané.... smutná beznaděj, zbýt si sama sobě :-):-), ještě, že se máme :-)
22.06.2020 12:50:01 | Martinecka23
Když na to koukám jako na kaligram, připomíná mi to náhrdelník se srdcem uprostřed. Nevím, jestli to byl záměr, ale pěkně to podtrhuje ten obsah. ST
22.06.2020 11:36:18 | Trivius
Prvotní záměr to nebyl, verše vznikly o dost dřív, grafika náhrdelníku až následně po čase. O to víc mě potěšilo tvé vnímání. Moc děkuju, udělals mi tímto postřehem radost. V.
22.06.2020 12:28:24 | Vivien