Přiraž mi

Přiraž mi k srdci tlející listí,
ať se navrátím k lítosti.

Přiraž mi kůl zbraní,
k mé chátrající bytosti.

Přiraž mi a jen mi,
ty mrtvolné prokřehlé kosti.

Přiraž do vad mých,
tu zástavu, ať netrpím.

Zabij mne, v té nemoci ukrutné,
v tom Výkřiku Munchově,
kde stojí krvelačný most na hrobě,
v démonickém běsu.

Krvácím zevnitř,
a myslím jen a jen na smrt,
co mi uleví, když zavřu ten poklop,
provždy, navždy.

Och, přesýpací hodiny už odbily,
odcházím do věčných lovišť,
kde loď duchů mne vylodí,
po životě nazelenalých stromů,
co utvrdím podpisem na list,
těm korunám budoucna,
že přilnu a zakořením,
kořenovým systémem,
pověčnostech pupencových mládí.

Mlád srostu,
znova a znova,
pučením,
co vypůjčím a pupencem vstanu.