Přiraž mi
Přiraž mi
ať se navrátím k lítosti.
Přiraž mi kůl zbraní,
k mé chátrající bytosti.
Přiraž mi a jen mi,
ty mrtvolné prokřehlé kosti.
Přiraž do vad mých,
tu zástavu, ať netrpím.
Zabij mne, v té nemoci ukrutné,
v tom Výkřiku Munchově,
kde stojí krvelačný most na hrobě,
v démonickém běsu.
Krvácím zevnitř,
a myslím jen a jen na smrt,
co mi uleví, když zavřu ten poklop,
provždy, navždy.
Och, přesýpací hodiny už odbily,
odcházím do věčných lovišť,
kde loď duchů mne vylodí,
po životě nazelenalých stromů,
co utvrdím podpisem na list,
těm korunám budoucna,
že přilnu a zakořením,
kořenovým systémem,
pověčnostech pupencových mládí.
Mlád srostu,
znova a znova,
pučením,
co vypůjčím a pupencem vstanu.
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
I to je Život, který sem zažil a zanechal stopy skel.. Paralýza byla krutá, tak i známky básně tomu napovídají. To víš, že těší:) Ale i toto je pravda, která nesmí být skryta milá Maruško *
17.10.2020 11:52:17 | Dejvis
Život je plný bolesti
a my se musíme jen naučit
..mezi těmi našimi..vlnobytími
..znova vzchopit a nepřestávat věřit
..v naději a nezhasnout ;)
..máš pravdu..patří to k životu
a zkouší nás stále
..každého jinak.
Umět se vyrovnat
...a i to světlo mít
..jsi statečný
a dobře je i tyto sem dávat. ;)
17.10.2020 12:06:15 | jenommarie
No milý Dejvisi toto je kruté.
Někdy jsou prvotní pocity takové
a třeba i po chvilce,
když už si člověk uleví
začne na vše jinak nahlížet.
Doufám, že u TEBE tomu tak bude
a najdeš i něco..
co těší.
Je toho hodně.
Tak ať je to jen přechodný den.* ST:)
Opatruj se.
.. vstaneš jistě vstaneš
a i to, co trápí,
v tom možná i jiný pohled
najdeš. :)
17.10.2020 11:45:42 | jenommarie