Do ticha šeptám co zmizí
Do ticha šeptám co zmizí
V kapli pevný karusel
zas a znova točí slova
v řetízkách svázaných na uzel
těžká křtitelnice z olova
západ s východem
tnou si hlavy
na kopcích před Bohem
hřbitovy rostou z otravy
v rakvích padlá světla
města dvou očí
tma už smetla
smrt do zpovědnice vkročí
na tváři slzí
mrznoucí krystal
do ticha zmizí
kdo z mrtvých vstal
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
jak šarády života
tak smrti jistota
dávaji nám naplno žít
z toho vyplývá že i až umřem
budeme se dobře mít...hezký, milá Marcella, opravdu hezký...m
26.01.2021 16:16:07 | mapato
Moc krásná báseň. Používáš bohatou slovní zásobu, která je k nezaplacení. Doufám, že se mi také jednoho krásného dne takhle nakupí. :-))
15.01.2021 23:22:18 | Kubíno
černá je báseň a tíží svět
však já starý blázen ji pročítám hned :-)
13.01.2021 14:24:53 | kašpar
Šelesty jako v osikách
řezavé ticho padající v útroby
nikdo se nechce více ptát
mizící jsou víc než znamení.
Přesto věřme..že bude líp. **ST :)
Tvé pohledy a tvá slova jsou pramen
a mají v sobě hodně světla
i přes ten smutek.
Pěkný den Marcellko.*;)
13.01.2021 14:01:09 | jenommarie
až lichá slova zkamenní-potichu se duše vydá k vytouženému prameni***
ST* :-D*
13.01.2021 13:21:39 | Frr