Když stromy pláčou
Když stromy pláčou
Plačící stromy
krajky bludných cest
kořeny do ticha ponořené
svorné v nahé řadě
spanilé slzy hvězd
koruny průsvitného sinavu
podobné lidským rukám
v nezakrytých siluetách
panenské bělosti
dotýkají se lepotvárných
břehů svobodných řek
uprostřed na oltáři
mé nitro schýlené
pouhý dar mé mysli
ať to málo
ať to mnoho
svědčí každý ze dnů mých
v kytici svázané
bludnými kořeny
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
A jindy zase dál od řeky, třeba na lavku pod lipu, ke kapličce, kde slzičky panenky Marie mnohé oči radostí rozjasní. POUHÝ dar mé mysli... nádhera
03.02.2021 00:17:35 | Vivien
Stromy, to jsou z dřeva básně,
O tom jako třeba žít,
Mít hrst lásek, jednu pravou,
Připravený spadnout jako list.
----------------------------
;-)ST
01.02.2021 21:20:23 | Tomcat
.....Stromy pláčou,abychom se konečně zastavili.....krásná báseň Marci.Ji./úsměv/...Stromy mám velmi ráda.....pro stříbřité štíhlé a hladké buky mám vysloveně slabost.....tak je hladím,když je potkám...
01.02.2021 20:24:50 | jitoush