Propast

Pocity ve mně jen řvou
Když se teď řítím noční tmou
A myšlenky mě v hlavě tlačí.
Vzdala jsem se každé slasti,
Ale přesto se teď řítím do propasti,
Už ti to,lásko,stačí?
Jen si mi ještě nestihl říct
Jestli bys po mně nechtěl ještě víc
Než se utopit ve vlastním pláči?
Já naivně myslela,že mě máš rád,
Ale tys mě uštkl jako had
Co se na kameni stáčí.
Chtěla jsem být láskou tvojí,
Teď se však života bojím
A voda už mě celou smáčí…