Omluva páně medvědímu

Promiň mi to, pane medvědů,

že k ránu živím plamen svíčky.

Promiň mi, že co chci, nesvedu

a k srdci stále hledám klíčky.

Promiň mi, že kráčím, když mám stát,

váhám, zdali dámou táhnout vpřed, 

váhám, zdali smím já vůbec hrát,

zda se radši nemám stáhnout zpět.

Promiň mi to, pane medvědí,

že z koleje nejede žádný vlak.

Odpusť, odpusť; city nevědí,

časem to snad bude naopak.