Mrazem a zimou sám se vleču
Jak kdybych měl na noze kouli
A po chvíli se do naha svleču
Bych spočítal každou bouli
Bych spočítal každý utržený šrám
Jež mi na účet nejeden člověk vložil
Abych nezlomil se jak dřevěný trám
Který někdo donekonečna užil
Pak srovnám se a zas obléknu
Rány nechám zhojit se
Dnes ještě ne, pak smrti řeknu
Jít však dál nebojím se
Naděje umírá poslední
To pamatujte braši
Tak bradu svou z prachu zvedni
Neb naděje ti raší
Optimisticky laděný závěr mě zaskočil a potěšil. A báseň jako taková mě překvapila svou hloubkou. Líbí se velmi, jen tak dál *.
15.11.2021 14:35:21 | Rozmarýna
To je dobře, že jsi odkryl svou duši, milý melancholiku. Máš pravdu, naděje je vždycky. Posílám tip a pozdrav z Prahy.
15.11.2021 13:29:27 | danaska