Černá

Psal se rok 2010.
Malíř sdělil obrazu
kus svého mrazu.
Mříže v transu.
Křik bolesti.
Je jiný.
V sobě plno hořkosti.

Polykal sny,
příběh dojemný.
Kresbou pokřtěný.
Hovoří do stěny.
Sídliště a tón dne laděný.
Němý výkřik do něhy.
Srdce a Bůh ví.

To už je dávno.
Dal veselejší plátno.
Maluje se jasno.
Vozík se směje jasem z oblohy.

Je šťastný.
Dvakrát probuzený.
Pro lásku nalezený
a se vším usmířený.

Příběh života na vozíku.
Píše se. Den tisíce díků.
Radost bez povyků.

Objímám Tě, ty můj hrdino.
Ach jednou o Tobě psát
by se mi líbilo.
Den není pletivo.

Černá občas i šedá.
Směješ se
a neukazuješ záda.

Mám Tě ráda.
Být s druhými
je krása.