Nirvána

Chci jen sladce spát,
sám, v klidu, v temnotě,
bdění se již nedostát,
mít ze snů závratě.

Mé podvědomí vpluje
ve věčných soumracích
do měsíční sluje,
odkud se nikdo nevrací.

Žádný živý prach na dohled,
jen hřejivé ohně v dálce,
k nimž zbývá krátký let.
Znít budou Slovanské tance

při přeletech snů,
v nichž nic neruší,
do tváře smrti pohlédnu,
má duše jí přísluší.

Štěstí! Neprocitnu nikdy více,
nevzpomenu na staré rány,
cestou smutnou do vesnice,
v níž dosáhnu Nirvány.