Zamlžený zrak

Poslední paprsek slunce míří na mou líc,
pro tebe jsem jen drobné smítko v tůňce,
bohužel nic víc.
Slunce a měsíc, věční jsou bratři.
Už od pradávna k sobě patří.
A kde jsi ty můj měsíci?
Což neslyšíš má slova prosící?
V podvečer na nebi vykoukla duha.
Pryč jsou mé naděje, pryč je má touha.
Bohatý pirát bloudící na moři - v mlze,
marně roztahující své sítě.
Holá bezmoc, žal a hlad,
to osud splétá jeho nitě.
Jak poslední list na podzimním stromě
i já se cítím sám.
Tenhle svět není pro mě, jak šťastný býti mám?
Má mysl tebou je pohlcena
i když vím že je to lež.
Byť s tebou, stejně je osamocena..
Na mých očích žal je znát
přec pro jiné nutím má ústa se smát.
Náhle mi na rtech úsměv zamrzá.
V koupelně na polici žiletku nalézám.
Už nemám více síly
než na to abych otevřel si žíly.
Slunce se probouzí a vstává rudé,
na mě jen ostatním vzpomínka zbude.