ve víru tvých vzpomínek
ve víru tvých vzpomínek
Foto: Rahul Pandit
květy magnolie krásné jsou a voní
často a rád sedávám tu pod ní
čichám tu sladkou vůni
a vzpomínám
na ta léta na výsluní
zavátá léta šťastných dní
vzpomínkami se opět probudí
proto sním a čekám
až se vrátí
jako voda vyschlým řekám
až řeka ve vodě zas koupat bude nebe
my dva zamilujeme se znovu do sebe
za sladké vůně květů magnolie
a za šumění řeky
zmizí i má melancholie
zavátá léta šťastných dní
čekám až přijde ten můj poslední
snad najdu se ve víru tvých vzpomínek
stejně jak ta řeka
pro svou vodu najde nový pramínek
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Na každém konci je zase nový začátek
a vzpomínky dokáží mnohé přivolat nazpátek
Krásný adventní čas, Vládíku, pozdrav i pro Marunku (*)
17.12.2022 20:52:46 | Emily Říhová
Emilko milá, děkuju že jsi ke mě zase přispěchala...i já s Marunkou Ti přejeme zdravý a šťastný rok 2023...v
30.12.2022 19:54:08 | mapato
Děkuju Vládíku, Tobě i všem Tvým blízkým přeju do nového roku hodně zdraví, štěstí a pohody* obejmutí i pro Marunku letí (*)
30.12.2022 22:17:57 | Emily Říhová
proč bych se měl zlobit, milá Sonador...jsem naopak moc rád, že mi dáváš vědět co si myslíš a jak vnímáš ne jen má dílka, ale i mě...mám radost, děkuju Ti a přeju hezké dny, v
09.11.2022 15:02:58 | mapato
...tohle je tak opravdovej a krásnej životní optimismus, co vůbec není zadarmo... udělalo mi dobře si tohle přečíst.. ST mapato milý*
no a koukám, že smutné... jenže nemůžu si pomoct - ta radost z maličkostí a šťastných chvil... snad se na mě nezlobíš;)
08.11.2022 14:29:34 | Sonador
I prameny života jsou mocné. Vlní se v ohybech mohutné řeky, které se nakonec vlévají v moře oceány - tam nahoru.
Tak kdo ví, jestli v nich hvězdy nejsou naše ostrovy obrození. Víš Vláďo, třeba ti, kteří mají radi život, tak jej opět prožijí v jiné dimezi nanovo. A když nikoli, tak nevadí. Ty šťastné chvíle si vezme v pokladničce naše duše sebou. A od ní má klíček jen ona sama.
08.11.2022 03:33:23 | šerý
ano milý šerý, Ty to vždy napíseš tak hezky a pravdivě...já váhám s mým úsudkem, jak to potom asi je...jsou tu lékaři a mudrcové, šarlatáni a podvodníci, ale i takoví, kteři v tomto smyslu už něco zažili, i když jak duše tak tělo můžou být oklamáni...do toho ještě výchova, životní dráha, tedy vlastní zkušenosti a i náhoda...ale máme to vůbec chtít, narodit se znovu? Třeba jako myš a nechat se sežrat kočkou? Nebo být někým umučen k smrti? Nebo jak píšeš "v jiné dimenzi? Třeba jako kosmický prach či nějaká síla, která "to všechno" nějak drží pohromadě?
Co si ale myslím je to, že zemřelí, kteří někoho silně milovali, jsou schopni mu od "tamtud" pomáhat a nad ním bdít...takovéhoto "něčeho" jsem měl už vícekrát dojem právě prožívat, jako bych fyzicky cítil že je tu někdo takový a nenechá mě padnout...ten někdo je moje prateta, která mě měla opravdu nadevšechno ráda a pomáhala mi, kde se dalo, byl jsem sám...ale okolo mých 15tin měl už svůj byt a na její rady nedbal, i když jsem musel vidět, že se moc k vůli mě trápí...i teď ještě vzpomínám na ty časy a jak jsem ji za vše to dobré jen trápil a trápil...teď mě to moc mrzí...ale doufám, že tak jako já její přítomnost cítím ví i ona...
...no tak jsem se zase rozjel, milý šerý, jsem ale presvědčený, že Tobě to vůbec nevadí...a to je moc dobře...měj se co nejlíp, v
aby se mu nehě
09.11.2022 14:08:11 | mapato